Rok 1989 očima fotografů

18. 10. – 7. 11. 2019 Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové

13.–22. 11. 2019 Ambit kláštera Panny Marie Sněžné, Praha 1, Jungmannovo nám.

po 23. 11. 2019 Muzeum fotografie, Jindřichův Hradec

Rok 1989 ve sbírce fotografií Svazu českých fotografů

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl.“
Václav Havel

Výstava v rámci cyklu Mezníky historie nabízí na jedenácti panelech průřez událostmi roku 1989 v ulicích Prahy a dalších českých měst na fotografiích známých i méně známých autorů ze svazové fotografické sbírky (Anonym, Radomír Blažek, Karel Čapek, Jiří Černý, Světla Černíková, René Dufour, František Dostál, Jan Dušek, Bohumil Eichler, Libor Hajský, Pavel Hroch, Vlastimil Ipser, Břetislav Jansa, Tomáš Javůrek, Ivo Kasal, Jaroslav Kocourek, Ivan Koreček, Jan Kouba, Miloš Krejčí, Lubomír Lapka, Vladimír Lammer, Blanka Lamrová, Miroslav Machač, Petr Matička, Jiří Měchura, J. Muchová, Tomki Němec, Pavel Paluska, Michal Pick, Miloš Rasocha, Jiří Ron, Vladimír Skalický, Milan Sedláček, Karel Sláma, Lubo Stacho, Viktor Stoilov, Petr Suchomel, Daniela Sýkorová,  Kateřina Štěpánová, Pavel Šust, Ladislav Tunys, Jiří Všetečka, Alena Vykulilová).

Fotografické svědectví připomíná revoluční atmosféru, jednotlivé akce a protiakce, improvizované vzkazy a plakáty, ale především náladu a pocity lidí. Tváře na fotografiích vyjadřují výjimečnost situace, naplnění dlouhodobých očekávání, uvolnění a sounáležitost. Hodnoty, které po letech bývají zapomínány. Fotografové zachytili hlavní aktéry revoluce, neznámé i známé osobnosti (Marta Kubišová, Lucie Zedníčková, Martin Mejstřík, Dagmar Veškrnová, Jiřina Bohdalová, Bára Štěpánová, Luboš Rychvalský), ale především pro paměť budoucích generací vzrušení a nadšení okamžiku, náhle pocítěnou i zažitou volnost a svobodu, které je dobré si připomínat.

Rok 1989 není k zapamatování jen obdobím mezi studentskou demonstrací 17. listopadu, generální stávkou a rezignací vlády a 29. prosincem, kdy se prezidentem Československa stal Václav Havel. Pád komunistického režimu u nás měl mezinárodní souvislosti v otřesech a pádu celého komunistického (sovětského) bloku ve východní Evropě. Nešlo také jen o podzimní sametovou revoluci, ale o dlouhý proces od vzniku Charty 77 vrcholící tzv. Palachovým týdnem v lednu 1989, situací okolo útěku z NDR přes německé velvyslanectví v Praze, běhy ulicí Politických vězňů i jinými happeningy organizovanými Společností pro veselejší společnost, rozehnanou demonstrací k oslavám výročí založení republiky a dalšími činy zamířenými proti vládnoucímu režimu.

To vše zahrnuje výstava, jejímž cílem není historický ani archivářský přístup, jde o spojení obrazů, které složí mozaiku událostí, k zapamatování smyslu vyhrocené situace nejen ve vzpomínce, ale jako poselství pro následný vývoj demokracie. Rozmanitost postojů, pochopení pro logiku událostí a hru emocí, nezdolnost naděje, krása odvahy a důležitost vytrvalosti, které fotografie z roku 1989 zachycují, jsou podstatné i pro současný svět. Smyslem výstavy rovněž není propagace jednotlivých fotografů, ale možnost použít fotografie jako prostředku schopného toto vše sdělit, zprostředkovat a uchovat.

V letošním roce jistě vznikne řada připomenutí významného výročí, avšak se slovy jde významněji manipulovat než s fotografiemi. A protože z tehdejších studentů jsou už padesátníci, třebaže jim z tváří a myslí jistě nevyprchalo zaujetí a nadšení pro dobrou věc, i lidská paměť snadno podléhá ovlivnění. Ne všechny vystavené fotografie zůstanou zachovány pro svou uměleckou hodnotu, mnoho znamená i neopakovatelnost na nich zachycené reality. To platí zejména o snímcích nejrůznějších nápisů, plakátů a vzkazů, představujících verbalizaci výše uvedeného, které jsou nejfotografovanější částí listopadové revoluce a historickým dokladem o schopnosti Čechů řešit vše s humorem a nadsázkou. V expozici tuto stránku ještě umocňují kreslené vtipy karikaturisty Dušana Pálky.

Podoba výstavy odráží  skutečnost, že sbírka SČF jako jediná v České republice zahrnuje i kreativní fotografy z řad amatérské fotografické obce, fotografující spisovatele, výtvarníky, filmaře i politiky. Tento charakter sbírky dodává představovaným fotografiím na autentičnosti, fotografové nejsou jen reportéři, ale aktéři, účastníci zachycovaných událostí. Škoda, že se ve sbírce nezachovaly i záběry z revoluční situace na Slovensku.

K připomenutí významného výročí roku 1989 spojily své síly Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a Svaz českých fotografů, státní příspěvková organizace Ministerstva kultury a spolek  s téměř stoletou tradicí. Na základě jejich spolupráce se podařilo seznámit veřejnost s minulými událostmi prostřednictvím fotografií ze sbírky, která poskytuje zdroj poznání jak historických etap, tak i vývoje fotografie a tvoří nedílnou součást českého kulturního dědictví.

Věra Matějů

Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.